Posíláme pozdrav ze slunného Barcelosu!
V rámci Erasmus+ jsme zavítaly do krásného Portugalska a nechaly se vtáhnout do pro nás zcela odlišného světa.
Společnost MOBILITY FRIENDS zprostředkovává hostování mezinárodních vzdělávacích pobytů v rámci programu Erasmus+, se kterým naše škola spolupracuje. Připravily pro nás jedny z nejlepších firem pro naši odbornou praxi – tzv. „Jobshadowing“. Stínování na pracovišti určené nejen pro učitele, kteří chtějí poznat řemeslo v jiných koutech země a čerpat z nových zkušeností, které mohou vnést do své výuky.
Po příjezdu jsme se vydaly do centra města Barcelos. Okouzlila nás místní historická část s propojením moderní architektury. Věděli jste třeba, že Portugalci zdobí své domy glazovanými kachličkami, které my používáme v koupelně? Ne? My také ne!
Barcelos je celosvětově proslulé svou hrnčířskou tradicí a mezi nejznámější symboly patří barceloský kohout (Galo de Barcelos), kterého potkáváme na každém rohu. Štěstí nás zavedlo do místní galerie, kde právě probíhala výstava keramiky. V budově Casa dos Mendanhas se nachází sbírka až 11 tisíc keramických exponátů různých fantastických figurek. Po načerpání uměleckých dojmů jsme ochutnaly kávu v jedné z místních kaváren a také pravé portugalské pivo – Super Bock. Propojily jsme umění s gastronomií!
Překvapil nás pohodový přístup – prostě si počkej a nespěchej!
Máš chuť zpívat a tančit? Zastav se a prostě si zazpívej! Velké skupiny zpívajících a tančících uprostřed ulice nás ohromily. Energie sálající z pohody jejich života, který si užívají naplno, nám vdechl čistě portugalskou atmosféru.
A Tulipa – Ceramica Decorativa, Lda:
A Tulipa – Cerâmica Decorativa je tradiční portugalský výrobce keramiky se sídlem ve městě Barcelos, které je jedním z nejvýznamnějších keramických center v Portugalsku. Tato rodinná firma funguje přesně padesát let. Původně se zde vyráběla tradiční figurální keramika a dekorativní předměty z fajánse a terakoty podle vývoje trhu. Dnes firmu vede druhá generace rodiny Olivierových a nabídka se rozšířila o moderní kolekce užitkové a dekorativní keramiky. Tato tvorba propojuje poctivé řemeslo, inspiraci místní kulturou a moderní design. Používá k výrobě terakotu, fajáns i kameninu.
První den mé pětidenní stáže v keramické manufaktuře A Tulipa byl věnován především k seznámení s provozem firmy. Majitel se mnou prošel jednotlivá pracoviště, měla jsem možnost poznat celý výrobní proces a seznámit se zaměstnanci, kteří se podílejí na výrobě keramiky. Zaujalo mě, že ve firmě pracují celé rodiny. Například v oddělení lití do sádrových forem pracuje otec se synem a manželka v retušovně. Hned první den jsem byla zapojená do procesu lití licí břečky do sádrových forem, jejich vylévání a vyjímání hotových kameninových džbánů. Součástí práce bylo také očištění forem a jejich opětovné sestavení pro další výrobní cyklus. Během dne jsem se seznámila s přípravou licí břečky a systémem rozvodů do jednotlivých pracovišť. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak je celý systém výroby organizovaný a plynulý.
Druhý den jsem pracovala na oddělení dokončování výrobků, zkusila jsem si postupně všechny operace při retušování a začišťování. Dále jsem měla možnost vyzkoušet si práci na hydraulickém lisu, který se ve společnosti A Tulipa používá k výrobě keramických váz. Tato technologie byla pro mě úplně nová. Opět jsem si uvědomila, jak důležitá je přesnost a pečlivost v každé fázi výroby keramických výrobků. Snažila jsem se načerpat co nejvíce nových praktických zkušeností, které bych mohla uplatnit ve své vlastní práci při výuce ve školní dílně.
Dnešní den byl opět velmi zajímavý. Byla jsem přidělena do oddělení glazování. Seznámila jsem se s pracovními postupy při glazování i jednotlivými druhy glazur, které firma používá. Zaujaly mě zejména krystalické glazury. Byla jsem zapojena do procesu stříkání keramických dóz engobou a následném začištění hubkou pro dosažení rustikálního vzhledu. Manželé, kteří spolupracují v sekci glazování, se mnou byli velmi trpěliví a myslím si, že jsem se v technice stříkání, což vyžaduje rovnoměrné nanesení glazury, velmi zdokonalila. Ve zbývajících dvou dnech bych ráda navštívila i ostatní výrobní úseky, abych získala co nejvíce nových zkušeností, a moc se těším. Dnes jsem také po práci navštívila Museu de Olaria v Barcelos, které je nejvýznamnějším muzeem keramiky v Portugalsku, a byla jsem doslova nadšená velkou sbírkou tradičních i současných keramických výrobků z různých oblastí Portugalska. Návštěva muzea byla skvělým doplněním mé stáže, protože mi pomohla lépe pojmout a pochopit bohatou keramickou tradici regionu Barcelos i vývoj keramické výroby od lidového řemesla až po současný design.
Apúlia Praia Hotel
Hotel Apúlia je rozdělen na dva typy restaurací – první je pro významné hosty a ta druhá je spíše pro rodiny s dětmi, hotelové hosty i pro náhodné kolemjdoucí.
Mé první stínování se odehrává v restauraci „vyšší společnosti“ – snídaně probíhá formou nabídkových stolů. Pracuje se zde velmi tiše a velmi pomalu. Číšníci smí špinavý inventář odnášet až po odchodu hostů, aby je zbytečně nerušili. Mým úkolem bylo debarasování inventáře, úklid restaurace po snídaních a následná příprava na obědy. Poté probíhal tradiční oběd všech vedoucích pozic hotelu (tenhle oběd probíhá v pondělí a ve čtvrtek). Usedli k jedné prostřené tabuli a šéf kuchař jim přinesl jídlo ve velké zapékací míse, ze které si samy naservírovali do předem založených klubových talířů.
Poté jsme vypomáhala při obsluze velké skupiny hostů, která přišla na oběd. I zde platilo pravidlo „very slowly“. Prostřeli jsme tabule se základním příborem, klubovým a polévkovým talířem a sklenice na víno. Změna oproti našim gastronomickým pravidlům byla v založení moučníkové vidličky, jejíž hrot směřoval k pravé ruce – u nás se zakládá přesně naopak. Vrchní číšník naléval polévku (obdoba naší české kyselice – fazole, zelí, klobáska a vepřové maso) každému hostu zvlášť z teriny, hlavní jídlo překládal rovnou ze zapékacích mís (pečené brambory a pečené maso) a dezert (sladký karamelový dort) jsme servírovali na pečivových talířcích. Místo pečivových talířků zde používají malé podšálky a zakládají je k pravé ruce hosta spolu s jednoporcovým máslem (u nás zakládáme pečivový talíř k levé ruce).
Další den jsem byla již plně zapojena do provozu restaurace. Při obsluze obědů jsem zastala post dalšího vrchní číšníka, který z terin nalévá polévku a z velkých mís servíruje pokrm přímo na talířek před hostem. Hosté i zaměstnanci komunikují převážně portugalským nebo francouzským jazykem, čímž posunují mé hranice komunikace v cizích jazycích.
Byla jsem velmi mile překvapena poklidnou atmosférou v kuchyni. Šéfkuchař pracoval velmi klidně a nehlučně za pomocí jedné paní, která měla na starost nádobí. Příprava i servis pokrmů probíhal rychle, tiše a v naprosto klidném duchu. U práce si zpívali a užívali si svůj den naplno. Platí zde heslo – hosté si počkají!
Všichni zaměstnanci hotelu jsou velice milí a přijali mě mezi sebe jako dalšího člena jejich týmu.
Práce je pro mě velkou zkušeností a těším se na poznání dalších dnů!
