Naše dobrodružství začalo příletem do Varšavy. Když jsme přistáli zhruba 22:30 a náš spoj odlétal ve 22:35. Myslím, že jsme trhli rekord varšavského letiště, když jsme to zvládli ze vstupní haly k našemu terminálu za necelé 2 minuty. S radostí jsme odlétali, avšak už v letadle jsme tušili, že přistání už tak šťastné nebude. Po přistání nám bylo totiž potvrzeno, že naše kufry nebyly transportovány mezi letadly, tudíž to pro nás znamenalo dalších 24 hodin bez čehokoliv, co jsme neměli přímo na sobě nebo v příručním zavazadle. Nicméně další ráno nám náš místní mistr Dovidas zlepšil náladu příjemným probuzením a odvedením na snídani, jenž byla velice vydatná stejně tak jako obědy, které zde mají minimálně tři chody! Opravdu se nemusíte bát, že přiletíme podvyživení.
Celé pondělí zabrala prohlídka školy, jež se skládá ze čtyř center zaměřených na různé obory. My se zaměříme jen na naší kompetenci nebo-li centrum výroby nábytku. Musím poznamenat, že žáci se tu špatně nemají, bo co nabydou na proporcích v místní kantýně, to jim je vykompenzováno neuvěřitelnými prostory ve výrobní hale, kde naše skupinka působí poněkud roztomile.
Strojů je tu víc než žalob na našeho premiéra, avšak studentů je jako šafránu. Druhý den jsme začali pracovat na naší technické dokumentaci, což šlo při skvělé pomoci a ochotě našich litevských přátel skoro samo. Náš pán mistr pak dohlédl na preciznost našich výtvorů. Třetí den jsme finišovali s našimi výtvory a zároveň jsme odpoledne strávili v centru města.
Na čtvrtek byl plán jasný. Ráno po snídani jsme byli nastoupení u auta a čekali, až nás naši průvodci zavezou do místního skanzenu. Ten byl na naše poměry rozlehlý jako škola sama, tak jsme museli mezi vesnicemi v něm přejíždět autem, abychom vše stihli do oběda. Po něm jsme si užili naše první slunné odpoledne tady v Litvě a to opět v centru města, které jsme si konečně mohli pořádně prohlédnout a užít.
S pozdravem a dobrou náladou posílají…
Hynek, Nela, Michal, Jirka, Matěj, Agáta a Rosťa Chvíla
