Jako první se zpoza zatáčky vynořil autobus. Veselý motiv rozesmátého sluníčka, kterým byla jeho karoserie bohatě zdobena, sliboval budoucím cestujícím světlé zítřky se spoustou nezapomenutelných zážitků, jeho trenčínská espézetka pak byla jasným signálem. Sotva utichl hluk motoru, ozvalo se drncání koleček kufrů drtících asfalt. Ze všech světových stran se valila zavazadla všech barev o rozměru třípatrových činžovních domů, která byla k místu srazu nemilosrdně vlečena svými supícími majiteli, 15 studenty druhých až čtvrtých ročníků oborů Informační služby ve firmách a institucích a Management a marketingové komunikace. Mířili na Slovensko, kde se 1. – 12. října zúčastní mezinárodního projektu Erasmus+ s názvem “Unlimited Memory“.
V útrobách autobusu pak postupně mizely kufry, batohy, cestovní tašky, kytary, bundy, litry kofoly, historické kostýmy a klobouky. Přibalen byl také mnoha generacemi a staletími osvědčený všelék, bez něhož by našinec do ciziny prostě nevyrazil, lahvinka Vincentky. Posléze se nalodila i celá luhačovická smečka s paní učitelkou v čele. Někteří přihlížející tatínci požadovali i naložení maminek a dokonce byli ochotni přivézt i další potomky. K naší velké lítosti (a jejich ještě větší) to však nebylo z kapacitních důvodů možné. Snad tedy v rámci příštího projektu. Kam složili svá zavazadla a tělesné schránky slovenští studenti a jejich pedagogický doprovod, kteří měli přistoupit cestou, ví bůh.
Pan řidič do sebe posléze obrátil kelímek instantního kofeinu, chopil se volantu, nastartoval a NIC! Autobus stál s běžícím motorem několik minut na místě jako přimrznutý! Těžko říct, zda se jeho šofér zalekl a sbíral odvahu k cestě nebo zdůrazňoval účastníkům zájezdu nutnost vracet podšálky, každopádně po chvíli nasadil odhodlaný výraz a k obrovské úlevě loučících se konečně vyrazil i se svými pasažéry vstříc dobrodružství a poznání.
