Portugalci jsou neuvěřitelně ochotní, společenští a pohodoví, prostě nic není problém. Ale pokud je třeba něco řešit, může to trvat o něco déééle (a ne vždy jsou naše očekávání a finální výsledek totožné) nebo se to prostě přesune na neurčito. Hlavně ŽÁDNÝ STRES.
Jak už bylo řečeno dříve, angličtina se zde vyskytuje poměrně vzácně, ale komunikační bariéry zdatně boříme. A jak jsme tedy pokročili v portugalštině? Už oslňujeme takovými obraty jako např. „Olá!“ (Ahoj!) či „Obrigado“ (Děkuji), ale asi nejfrekventovanějším výrazem je „Serradura„, což je název našeho zbožňovaného dezertu. Žádný strach – recept jsme již ukořistili! Snaží se ale i Portugalci. Už naprosto plynule a bez přízvuku vyslovují… . No…ehm… .Však víte… .Ale od nás to tedy nepochytili!!!
Představit typického zástupce země „korkem a vínem oplývající“ a jeho vztah k nám Čechům a naší rodné hroudě není úplně jednoduché navzdory skutečnosti, že jsme denně obklopeni armádou řidičů, průvodců, spolupracovníků a spoustou, spoustou dalších. Pro bližší představu níže uvádíme skrovný vzorek, který se našim investigativním týmům podařilo vyzpovídat:
Oksana
Tuto drobnou osůbku jsme vyfasovali hned první víkend, který byl málem i našim posledním. Na nebi visely olověné mraky, z nichž se vytrvale valila voda, nicméně naše průvodkyně nedbala ani převrácených deštníků ani hysterických výkřiků doprovázejících každý poryv větru a vytrvale nás honila od fontánky k fontánce ve snaze pořídit co nejzdařilejší snímek naší žalostně vyhlížející skupiny. Co na tom, že se fotografované objekty nevraživě schovávaly za torza svých deštníků a bylo slyšet spíš cvání zubů než spouště fotoaparátu. Její vlastní foto se nám však získat nepodařilo. Zřejmě chce pro příští skupiny raději zůstat inkognito…
V Praze byla před šesti lety, největší dojem na ni udělal orloj, vepřové koleno a české pivo. Svoji práci průvodce a tlumočníka má ráda. Čeští studenti patří podle jejího názoru k těm nejdisciplinovanějším, jsou také velmi přátelští a společenští. Jak jinak…;-)
Reportéři: Katka, Pavlína, Sabina, Soňa, Tereza, Kristýna
Dulce Miranda
Je už dvacet let učitelkou francouzštiny na zdejší střední škole, kterou dříve absolvovala jako studentka. Svoji práci má ráda stejně jako zdejší děti.
Reportéři: Anička, Eliška
Eduardo
V knihovně pracuje tři roky. Pro pečené jehněčí by udělal cokoliv. Jeho nejoblíbenějším sportem je windsurfing, lyžování však neholduje – nejspíš proto, že v Portugalsku sníh není.
Reportéři: Veronika, Aneta
José Pedro
Řidič, student žurnalistiky, fotbalový rozhodčí – práce pro Mobility Friends je však jeho hlavním zaměstnáním. Líbí se mu, že se díky ní seznámí se spostou nových lidí např. z Polska, Litvy, Turecka, Rumunska, Finska a samozřejmě z České republiky, člověk však musí být neustále na telefonu. A co si myslí o Češích? Prý jsme nejlepší skupina, kterou kdy měl ;-). Ale ani to nám nepomohlo přesvědčit jej ke společnému snímku – asi bude plachý a nesmělý.
Reportéři: Tereza, Bětka
Rafael
Pracuje jako číšník v restauraci Casadosarcos. Je rodákem z Barcelos, žije s matkou a sestrou. Jeho koníčkem je fotbal, rap a vlastně i jeho práce.
Reportéři: Tomáš, Tonda
Abílto
Nejoblíbenějším domácím mazlíčkem tohoto sympatického majitele restaurace Muralha a příležitostného kouzelníka v jedné osobě je kočka. V ČR nikdy nebyl, poslouchá pop, hlavně U2.
Reportéři: Adam, Petr
Filipo
Náš řidič, v České republice ještě nikdy nebyl, ale rád by tam zavítal. Poslouchá rock a jeho nejoblíbenějším zvířetem je tygr.
Reportéři: Žaneta, Nikol, Natálie
Nuno
Řidič, průvodce a šprýmař trpělivě odpovídající na všetečné dotazy studentů. Jen díky němu např. víme, že je celé Portugalsko prolezlé obrovskými hady, kteří požírají autobusy plné českých studentů – zvlášť ti luhačovičtí jsou prý pro ně vyloženou delikatesou. Bože…
Reportéři: Všichni naši reportéři byli bohužel natolik vytíženi, že se nepodařilo získat ani foto ani rozhovor.
Všechny móóóc zdravíme!
