Aktivity knihomolů v roce 2021

ADAPTAČNÍ POBYT 1. K

I přesto, že sraz pro odjezd na náš adapťák byl ve středu, 8. září, až v 7:45 hod., pro nás to znamenalo brzké vstávání už v šest hodin ráno. Jeli jsme dokonce o půl hodiny dřív, ale jestli se nám to vyplatilo nevíme, jelikož jsme dalších 20 minut museli čekat na autobusové zastávce v Dolní Lhotě. Tam se ale už projevily naše zájmy – zatímco někteří jen poslouchali písničky přes sluchátka, jiní blázni tam četli knihy o tisíci stránkách.

Příjezd do Valašských Klobouků proběhl v pořádku, ale cesta na chatu, kde jsme byli později ubytováni, ne. Předešlé informace totiž zněly tak, že máme jít směrem po červené, což jsme šli, ale po chvíli bloudění nám došlo, že opačným směrem. I když si myslíme, že bychom na tu chatu stejně dřív nebo později došli, raději jsme se zeptali místních a ti nás navedli správným směrem – do prudkého kopce, který se nikomu z nás úplně nelíbil.
Na naše ubytování jsme nakonec dorazili v pořádku, a již nás tam očekával pan učitel Kožela s velice zajímavým programem a několika úkoly; s každým úkolem jsme přitom dostali jedno písmenko od hesla na wifi.
Po chvíli jsme se dočkali i paní učitelky Sękové s obědem, po kterém nastal odpolední klid – ten také ale netrval věčně a my se pustili do dalších kreativních aktivit. A skoro ve všech jsme byli úspěšní, jen jedna z nich dopadla nemile – když jsme všichni skončili na jedné hromadě se zavázanýma očima.
K večeři jsme si poté užili dřevěných lívanců a mastných špekáčků, u ohně jsme si přitom zazpívali mnoho písní a taky jsme poprvé uslyšeli naší paní učitelku Masařovou hrát na housle.
Druhým dnem jsme se všichni sešli v osm hodin u snídaně, po které se na nic nečekalo a vrhli jsme se mimo jiné i na řezání a nošení dřeva z lesa. Druhý den byl ale ve znamení turistiky, jejíž cílem byla krásná dřevěná kaplička. Největším čtvrtečním zažitkem byla ovšem noční stezka odvahy. Někdo říkal, že to přijde, druhý zase, že to přijít nemůže, ale nakonec to bylo tu. Pečlivě jsme udělali skupinky po třech, pomocí lana jsme vylezli na kopec a proti nám se rozjelo auto. Z něj pak vyskočili únosci, jež nám obmotali ruce páskou a vyhodili nás někde před loukou, přičemž nám poté rozvázali oči, přestřihli pásku (a hle, byla to paní Masařová a pan Kožela) a poslali do lesa. Měli jsme jít po fáborkách, ale někteří to vzali svou cestou. Na druhou stranu, další skupiny zase stezku proběhly jako namydlený blesk a od učitelů se pak dozvěděli, že zlomili školní rekord. A tak se ostatní třídy dozví, že není radno podceňovat knihomoly.
Poslední den jsme si sbalili věci, svědomitě a důkladně uklidili, a ke konci celého pobytu jsme do prázdné lahve od vína hodili vzkazy a hlášky našim budoucím já ve čtvrťáku.
Když nastal čas jít na autobus, byli jsme bohužel až moc rychlí a museli jsme čekat čtyřicet minut ve skoro třiceti stupních na zastávce v Lipině. Do Luhačovic jsme ale nakonec dorazili úspešně a na celý adapťák budeme v dobrém vzpomínat ještě hodně dlouho.

Petra Matoušková, Veronika Mléčková, Tereza Svadbíková, Anna Usnulová, Vít Zbranek