V úterý 10.10.2017 proběhla pro zájemce z 1., 2. a 3.K beseda s paní Lenkou Pavelčíkovou o jejích cestách po Japonsku. Tak nějak se povídání protáhlo na více než tři hodiny, protože bylo hodně zábavné a pestré, doplněno fotografiemi a také ukázkami japonského oblečení, obutí, nádobí, knížek a suvenýrů.
Předtím jsme nevěděli, že
- děti musí znát několik stovek znaků, ještě než jdou do školy
- když má vlak třeba jen malé zpoždění, zaměstnanci nádraží se osobně na nástupišti omlouvají a uklánějí
- podle pověry – když sníte jedno do černa uvařené vajíčko v sirné termální vodě na svahu sopečného pohoří, prodloužíte si život o 1 rok (jen skořápka je černá, obsah je stále žlutobílý)
- za to nejlepší, co si na sebe můžete obléct, je stále považována tradiční jukata nebo – ještě lépe – kimono (platí i pro mládež)
- nikde na veřejnosti se nesmí kouřit, proto se staví speciální budky pro kuřáky (některé připomínají karavan nebo autobus)
- projevy citů (např. políbit partnera) na veřejnosti považují za nevhodné, také vás na to zdvořile upozorní
- Japonec vám nikdy neřekne, co si o vás skutečně myslí, vždy je zdvořilý a ochotný vám pomoci (pokud děláte něco špatně, pouze vám to naznačí)
- ve většině restaurací mají za výlohou vystaveny přesné, dokonalé kopie jídel ze silikonu, které si nechávají vyrábět na zakázku – ve firmě výrobců těchto maket jídlo uvaří a předvedou a kopie je dodána do restaurace – turista pak nemusí luštit jídelní lístek
- u chrámů existují věštírny, kde si vytáhnete věštbu – ovšem když se vám nelíbí, můžete ji vrátit a vzít si jinou
- v Japonsku musí být hodně věcí „ KAWAI“ – tedy rozkošné…………………..
…. a tak bychom mohli dlouho vyprávět dál…………..
